Ve starověku Nekromanteio leželo na severním břehu řeky Acheron, která v těchto místech vytékala z jezera a močálu Acherusia. Moře bylo mnohem blíž a zátoka Ammudia, kde se Acheron vléval do moře, byla daleko větší než dnes. V zátoce ležel významný starověký přístav Elea.
Ve starověku lidé věřili, že jeskyně a hluboké průrvy vedou do podsvětní říše mrtvých. Zvlášť pak ale řeky nebo jezera, které se najednou ztrácely v hlubinách země.
Mrtvé duše měly schopnost předpovědět budoucnost. Setkání s dušemi mrtvých nebylo prosté nebezpečí, proto se žadatelé o věštbu museli duševně a tělesně připravit a podrobit se určené dietě, očistě a procedurám vůbec. Museli samozřejmě přinést náležité dary. Mrtvým se obětovalo mléko, med, víno a hlavně krev obětovaných zvířat. Příprava byla dlouhá, trvala od úplňku k úplňku a žadatel po celou dobu neviděl nikoho jiného než kněze. Ti, co přicházeli do styku s duší mrtvých, přistupovali bez hlesu a po ukončení se opět podrobili očištění, aby je styk s mrtvým také nezavedl do říše mrtvých.
Když přijel Odysseus se svými druhy k zátoce, vytáhli loď na břeh, vyvedli zvířata určená k oběti a vydali se pěšky mezi vysokými topoly a vrbami k říši Persefony. Když došli ke kopci s jeskyní, vyhloubil Odysseus svým mečem jámu a obětoval všem mrtvým nejdřív med a mléko, potom sladké víno a vodu a rozhodil okolo zrní ječmene. Nakonec prořízl hrdla černé ovce a berana. Teď začaly přicházet duše podobné stínům, aby se napily krve obětovaných zvířat.
Ve starověkém Řecku existovalo víc svatyň – věštíren mrtvých, ale Nekromanteio na břehu Acheronu, bylo nejznámější.
Nyní se do věštírny vchází severním vchodem okolo pokojů kněží. Severní chodbou za pokladnou procházíme okolo dvou pokojů, kde žadatelé o věštbu trávili dny a noci o samotě a v naprosté tmě. Dál pokračujeme k východní chodbě, kde za sebe žadatel hodil kámen, aby od sebe odvrátil tajemné síly. Poslední přípravě se podrobil v pokoji, kde už nedostával skoro žádnou stravu, a tak ho vyčerpávající dieta, osamocenost a všechny magické úkony, kterým se musel podrobit, připravily na to, že opravdu viděl duši mrtvého a věřil tomu, co mu řekla. V poslední místnosti žadatel odhodil kámen, vylil na dlažbu obětiny pro Hádese a Persefonu a ... čekal. Vystrašený a zesláblý.

Autor a foto: Hana Anthi