Ioannis Kapodistrias (Korfu 1776 - Nafplio 1831)
Ioannis se narodil jako šesté  z deseti dětí Antonína a Diamanty Kapodistriových. Obě rodiny rodičů byly zapsané ve Zlaté knize aristokratů pod titulem komte.
V roce 1794 Ioannis odjel do Benátek, aby se zdokonalil v latině a v následujícím roce začal v Padově studovat medicinu  a současně sledoval přednášky práva a filologie. V roce 1797 se vrátil se třemi diplomy na Korfu a pracoval jako lékař.
V roce 1801 ho místní Senát pověřil vypracováním první ústavy.  V roce 1803 byl jmenován tajemníkem „Eptanisos -Sedmiostroví“ a předsedou výboru pro sestavení nové ústavy. V roce 1807, kdy se stát „Sedmiostroví“ znovu dostal pod ochranu (nadvládu) Francouzů, Ioannis Kapodistrias odmítl všechny funkce.
V roce 1808 dostal l pozvání od ruského cara Alexandra, aby nastoupil do služeb „Ministerstva zahraničních věcí“. Kapodistrias nabídku přijal, protože věřil, že v této funkci poslouží své vlasti a pomůže k osvobození Řecka od Turků. V letech 1809-1811 Kapodistrias pracoval v Petrohradu a v roce 1814 byl jmenován ruským vyslancem ve Vídni a ředitelem diplomatického úřadu ruského vojevůdce Cickova   v Bukurešti. V letech 1813-1814 pracoval jako oficiální vyslanec cara ve Švýcarsku, kde napomáhal při sjednocovacím procesu Švýcarska a při sepsání první ústavy. Na vídeňském jednání ruský car jmenoval Ioannise Kapodistria svým zplnomocněncem a ministrem  zahraničí. Ioannis Kapodistrias založil Společnost „Přátelé Múz“ (Φιλόμουσον Εταιρεία) a dbal o to, aby co nejvíc Řeků studovalo na evropských universitách, a tím se připravil vzdělaný kádr pro budoucí řecký stát. Svým mistrným diplomatickým jednáním v roce 1815 zachránil poraženou Francii před územním rozdělením a obrovskými dávkami odškodnění, jak si přály vítězné mocnosti. Jeho cílem bylo, aby se Francie stala spojencem Ruska při osvobození Řecka. V letech 1816-1819 se Ioannis Kapodistrias zúčastnil všech evropských  jednání jako oficiální ministr zahraničních věcí Ruska.  Bojoval za spojení 41 německých států, organizoval varšavský stát, zajímal se o národy Španělska, Portugalska, Persie a Armenie. Ioannis Kapodistrias pomáhal řecké menšině v Rusku a v ostatních evropských zemích, vyzýval Řeky k udržení jazyka, náboženství a zvyků. V roce 1819 byl naposledy na Korfu. Potom odcestoval do Anglie, kde protestoval proti tyranskému vedení Angličanů na Jonských ostrovech. Po vypuknutí povstání v Řecku proti Turkům a po té, co car odmítl pomoci povstání řeckého lidu  Ioannis Kapodistrias v roce 1822 složil svoji funkci u carského dvora. Car jeho abdikaci nepřijal, Ioannis Kapodistrias dostal 6ti měsíční dovolenou.
V roce 1827 byl Kapodistrias zvolen na sedm let řeckým guvernérem. Tehdy Ioannis Kapodistrias složil funkci caru Nikolajovi v Petrohradě a v lednu 1828 přicestoval do Nafplia.
Ioannis Kapodistrias se zabýval mnoha problémy nově vzniklého řeckého státu. Za prvořadý úkol považoval rozvoj průmyslu, zemědělství, obchodního námořnictva, organizaci řízení státu, správnou zahraniční politiku, zákonodárství, školství, ochranu životního prostředí. Snem Kapodistria bylo přeměnit zemi na zemědělsky soběstačnou. Podařilo se mu částečně rozdělit pozemky a usadit na nich zemědělské obyvatelstvo. S jeho politikoubyli nespokojení hlavně velkostatkáři, obchodníci a vyšší důstojníci. 27.9.1831 byl Kapodistrias v Nafpliu před kostelem sv. Spyridiona zastřelen členy rodiny Mavromichalis.

Svatý Spyridion Svatý Spyridion se narodil cca v roce 270 n.l. v jedné vesnici na Kypru. Byl pastevcem. Když dospěl, tak se oženil. Narodila se mu dcera Irini. Jeho manželka  brzy zemřela, Spyridion  svoji dceru  dal do kláštera a sám se stal mnichem.
Po smrti biskupa na Kypru nastoupil na jeho místo. V roce 325 se zúčastnil I. Všeobecného koncilu v Nicei. Tam, aby potvrdil svoje slova o Svaté Trojici, vzal do pravé ruky cibuli, silně ji zmáčkl a přeměnil ji  na hlínu, vodu a oheň. Hlína představovala zemi = Otce svatého, voda Syna  a oheň - plamen Ducha svatého. Potom se Svatý Spyridion vrátil na Kypr, kde dál vykonával své poslání a zemřel ve vysokém věku (90 let). Pochován byl na Kypru. Když Kypr dobyli Saracéni, byly přeneseny ostatky sv. Spyridiona do chrámu sv. Apoštolů v Konstantinopoli. Na Korfu byly ostatky přeneseny po dobytí Konstantinopole Turky, kdy obyvatelé města zachraňovali nejen svůj majetek, ale také církevní relikvie. Ostatky sv. Spyridiona se staly předmětem dědictví prvorozených synů rodiny Kalochairetis. Když se dcera jednoho ze synů provdala za Stamatise Vulgarise,  dědily se   od té doby ostatky z pokolení na pokolení v rodině Vulgaris. V roce 1967 se ostatky staly majetkem obce.

Schulenburg za záchranu Korfu před Turky dostal doživotní rentu 5.000 zlatých dukátů, meč zdobený drahými kameny a byla mu postavena socha.

Dionýsos Solomos (Zakynthos 1798 - Korfu 1857)
Dionýsos Solomos se narodil v roce 1798 na Zakynthosu v rodině otce  aristokrata a matky služebné. Ve věku 10ti let byl poslán na studie do Itálie. Dionýsos Solomos po svém návratu psal jednoduché básně, ve kterých dělal gramatické chyby. Později se rozhodl, že začne skládat velká díla, žádné z těchto děl nedokončil. Solomos je autorem básně „Hymnus svobody“, jejíž první sloky se staly řeckou národní hymnou. Od roku 1825 žil na Korfu, kde také 9.11.1857 zemřel.

Nikolaos Mantzaros (Korfu 1795-1872)se narodil v bohaté korfské rodině.  Roku 1840 byl Nikolas Mantzaros doživotně jmenován uměleckým ředitelem Filharmonické Společnosti Korfu. Jeho nejslavnějším dílem je zhudebnění Solomovy básně Hymnus svobody, která se stala řeckou národní hymnou.

Na jeho počest byla pojmenována modrá kapela, založená roku 1890. 

Gerald Durrell  (7.1.1925 - 30.1.1995)
Anglický přírodovědec Gerald Durrell  jedinečným způsobem popsal   ostrov Korfu v době před 2.světovou válkou. Vzpomínky na dětství na Korfu popisuje v knihách „Ptáci, zvířata a moji příbuzní“ (1969), „O mé rodině a jiné zvířeně“ (1956), „Zahrada bohů“ (1978).
Napsal  mnoho knížek o tom, jak lovil zvířata pro zoologické zahrady, až se rozhodl, že založí vlastní zoologickou zahradu na ostrově Jersey. Jeho další knihy popisují  další výpravy za ohroženými  druhy zvířat do všech kontinentů pro vlastní zoologickou zahradu a příběhy o zvířatech. Některé z knih, které napsal Gerald Durrel a které vyšly v češtině: Přetížená archa (1953), Tři jízdenky do dobrodružství (1954), Opilý prales (1956), Dvakrát do Kamerunu (1958), Schůzky se zvířaty (1958), Zoo v kufru (1960), Šeptající země (1961),Zoo na zámku (1964), Filé z platýse (1971), Chytněte mi guerézu (1972), Zlatí netopýři a růžoví holubi (1977), Vdáváme matku a jiné povídky (1991) a další.

Albert Cohen (Korfu 1895 – Ženeva 1981)
Albert Cohen se narodil na Korfu v židovské rodině výrobce mýdla. Jeho rodina se brzy přestěhovala do Marseillle. V roce 1914 Albert Cohen odjel do Ženevy studovat práva. V roce 1919 získal švýcarské občanství. V Ženevě řídil časopis Revue juive. V roce 1940 utekl do Londýna, kde pracoval pro Mezivládní komisi Společnosti národů pro uprchlíky.  Do Ženevy se vrátil po válce v roce 1947 a věnoval se literární tvorbě (Hubomlat, Milá Páně).
Dům, ve kterém se Albert Cohen na Korfu narodil, je na spadnutí.

Princ Filip (Korfu 1921)
Na Korfu v paláci Mon Repo se narodil Princ Filip, dukas z Edinbourghu a manžel současné anglické královny Elisabeth. Až do svatby byl dánským a řeckým princem.

Fjodor Fjodorovič Ušakov (1745-1818)
Jeden z velkých admirálů, který svou taktikou ovlivnil i Nelsona. Ušakov nepoznal ani jednu porážku. Ušakov v čele vojska dvou spojenců (Rusů a Turků) obklíčil ostrov Korfu, obléhal pevnost a dobyl Vidos, čímž donutil posádku Napoleona k jednání o příměří.
O Ušakovovi natočil v roce 1953 Michail Rom  dvoudílný film (Mosfilm) 1.díl Admirál Ušakov, 2.díl Obléhání Kerkyry. Hudbu k filmu složil Aram Chačaturian.

Rakouská císařovna Elisabeth - „Sissi“ (Mnichov 1837 – Ženeva 1898)
Korfu poprvé navštívila v září 1876. Byla tehdy hostem ve vile Mon Repo na Kanoni. V roce  1885 Sissi na Korfu zakončila svoji velkou cestu po Středomoří a přijela i v roce 1887. V roce 1890 zkontrolovala, jak pokračují práce na stavbě paláce Achillion a přijela na podzim 1891, když byl palác dokončen. Sissi potom Korfu a svůj palác krátce  navštívila v roce 1892, 1893, 1895 a 1896. Na Korfu Sissi jezdila na koni, koupala se v moři a chodila na dlouhé a rychlé procházky. Pro obyvatele Gasturi nechala zbudovat kašnu.

Vilém II. (Potsdam 1859 – Holandsko 1941)
Německý císař koupil v roce 1907 palác Achillion. Velmi rád na Korfu každoročně jezdil na své jachtě. Částečně změnil výzdobu paláce, do zahrady umístil bronzovou sochu Achilla v nadživotní velikosti. Vilém II. na  Korfu financoval archeologický průzkum, vedený archeologem Dőrpfeldem, který v letech 1911-1914 odhalil chrám Artemis.

Oscar Wilde (1854 Dublin – 1900 Paříž) byl ostrovem Korfu okouzlen  a věnoval mu báseň „Santa Decca“(1895).

Edward Lear (Londýn 1812 -  San Remo 1888)
Anglický básník a malíř Edward Lear Korfu poprvé navštívil v roce 1848 a znovu se vrátil  v roce 1855.   Maloval korfskou krajinu a zákoutí města. Mnoho jeho děl se nachází v rodině Agnelli.

Gerard Blitz (Antverpy 1912 – Paříž 1990)
Belgický Žid  a hráč vodního póla Gerard Blitz  založil v dubnu 1950 úspěšné turistické zařízení Club Mediterranée. První klub byl založený na Majorce a druhý na Korfu mezi letoviskem Dassia a Ipsos. Podle jeho přání měla být polovina jeho popela rozprášena na Majorce  a polovina v zálivu Ipsos.

Jacob Rotschild (narozen 1936) s manželkou Serenou si na Korfu nechali postavit na severovýchodě ostrova v oblasti sv.Stefanos vilu s mramorovými sloupy a s výhledem na moře  a protější Albánii. V pokoji mají jacuzzi bazén ve stylu římských lázní, zatímco venkovní bazén je přímo nad mořem.

Gianni Agnelli (Turin 1921 – 2003) vnuk zakladatele,   od roku 1966 předseda automobilky Fiat, vlastní krásnou velkou vilu u moře v zálivu Kouloura na severovýchodním pobřeží ostrova.

Roman Abramovic (narozen 1966), 4. nejbohatší muž Ruska si nechal postavit vilu na ostrově Korfu v oblasti Liapades na západním pobřeží.

Kararský emír Tamím ibn Hamad Al Sání si velmi oblíbil ostrov Korfu. Každoročně ostrov navštěvuje a dokonce si v letovisku Ipsos (Pyrgi) nechal postavit 7 hvězdičový  soukromý hotel.