Oblast Epidauru byla obydlená už ve 3.tisíciletí p.n.l. Kolem roku 1025 p.n.l. Epidaurus osídlili Dórové, kteří zde vytvořili jeden ze samostatných dorských států.
Koncem 7. stol. p.n.l. Epidaurus připojil tyran Periandros z Korintu. V perských válkách se obyvatelé Epidauru zúčastnili s 10 loďmi bitvy u Salaminy, s 8 loďmi bitvy u Artemisia a s osmi sty bojovníky bitvy u Platejí.

Uctívání Asklepia
Asklepius byl synem Apollona a Koronidy, kterou bůh zavraždil, protože dala přednost jinému. Apollon ale zachránil ještě nenarozené dítě a dal ho na výchovu moudrému Kentauru Cheronovi, který Asklepia naučil lékařskému umění.  Uctívání boha Asklepia se z Epidauru  rychle rozšířilo na celé řecké území. Ve starověku bylo bohu Asklepiu zasvěceno víc jak 400 chrámů a svatyň, z nichž nejznámější byly v Epidauru, Athénách, Trikale, Pergamu a Kosu. Svatyně Asklepia většinou tvořily celé komplexy budov tehdejších nemocnic, kde byla i divadla, stadiony, dostihy apod. pro rozptýlení pacientů i návštěvníků.
Jak se věřilo, pacienta léčil sám bůh. Ke styku pacienta s bohem docházelo ve speciální části svatyně, tzv. avatonu, kam obyčejní návštěvníci neměli přístup. Po několikadenní přípravě pacienta ke komunikaci s bohem si nemocní lehali do avatonu a čekali na sen , ve kterém jim bůh seslal způsob a postup léčení  nemoci. Podle písemných záznamů, které se  dochovaly, víme, že pacienti ve snu často viděli buď samotného boha anebo Asklepiova posvátného hada a že léčení bylo prováděno za pomoci lékařských nástrojů.

Svatyně Asklepia
Pověst  svatyně Asklepia v Epidauru se v 5. stol.p.n.l. šířila široko daleko. Největšího rozmachu svatyně dosáhla koncem 5. a obzvlášť po celé 4. stol. p.n.l., kdy byl postaven chrám boha Asklepia, tholos, slavnostní brána, chrám Artemis a Themis, divadlo. Dobrá pověst této svatyně pokračovala i v dalších stoletích až do r. 86, kdy svatyni vydrancoval Sylla. Ve 2. stol. n.l. svatyně opět prosperovala. Římský senátor Antonius nechal opravit některé staré a postavit nové budovy. Svatyně byla navždy uzavřena ve 4. stol. nařízením císaře Theodosia. V 6. stol. byly budovy zničeny silným zemětřesením a v následujících stoletích byla svatyně několikrát vypleněna a stavební materiál použit na stavbu byzantských chrámů, benátských pevností a tureckých mešit.
Samotná svatyně Asklepia v užším slova smyslu se skládala z chrámu Asklepia, oltáře, kde se konaly oběti, avatonu, tholosu a obydlí kněží. Tento prostor byl ohraničený a nesměl tady nikdo zemřít a ani tady nesměla žádná žena porodit, aby  svatyně nebyla znesvěcena. Celá svatyně v širším slova smyslu zahrnovala i další budovy a zařízení jako lázně, stadion, tělocvičnu, divadlo, knihovnu, hotel a další. Do svatyně se vcházelo v severní části velkou vstupní bránou (propyleje), kam vedla silnice z města Epidauru, vzdáleného zhruba 2 hodiny pěší chůze.
Chrám Asklepia byl postavený v dórském stylu  z tufového kamene (pórovina) kolem roku 380 p.n.l.. Chrám patří k nejmenším starověkým chrámům postaveným na řeckém území (11,76 x 23,06 m) a je dílem architekta Theodota. Uprostřed  chrámu byla socha Asklepia ze zlata a slonoviny, dílo sochaře Thrasimidise. Tentýž umělec pravděpodobně ozdobil přepychové dveře chrámu ze dřeva, zlata a slonoviny.  Podlaha chrámu byla z černých a bílých kamenných dlaždic. U vchodu do chrámu stály dva sloupy a kolem chrámu sloupořadí (6x11). Štíty chrámu byly zdobené na východní straně výjevy z dobytí Troje a na západní straně bojem Amazonek.
Tholos  postavil zhruba v roce 360 p.n.l. architekt Polyklitos mladší. Tholos se skládal z vnějšího kruhu 26 dórských sloupů, které podpíraly frigo a zdobené metopes a z vnitřního kruhu 14 korintských sloupů. Podlaha uvnitř tholosu byla z bílého mramoru, podstavec pod korintskými sloupy z černého kamene a prostřední kruhová část podlahy byla střídavě z černých a bílých kosočtverců (kosodélníků). Uprostřed byl kruh z černých kamenů a uvnitř tohoto kruhu jeden bílý kámen, který bylo možné  zvednout a sestoupit  do podzemní části tholosu, kde byly postavené tři soustředné kruhové stěny. Tato podzemní část  byla nejspíš používaná na uchování cenností a  pravděpodobně sloužila také jako příbytek pro posvátného hada Asklepia. Tholos byl tak dobře postavený a krásně ozdobený, že ho obdivovali už ve starověku.
Avaton se nacházel severně od tholosu a byla to vlastně malá podlouhlá budova  s podloubím a dvojím sloupořadím jónského stylu, která s skládala ze dvou částí. Východní přízemní část byla postavena ve 4. stol. p.n.l. a západní jednopatrová část ve 3. stol. p.n.l. Tady si nemocní lehali na podlahu a čekali na sen Asklepia. Východně od podloubí byla studna s léčivým pramenem ze 6. stol. p.n.l. Největší stavba svatyně bylo ubytovací zařízení. Hotel  postavený ve 4.stol. p.n.l. jako čtverhranná jednopatrová budova měl zhruba 160 pokojů. Dveře všech pokojů se otevíraly do vnitřního prostranství, kde byly 4 dvory oddělené sloupořadím.
Malý chrám Artemis byl postavený okolo roku 300 p.n.l., stejně tak jako gymnazium – tělocvična. Tělocvična byla podlouhlá budova  s vnitřním otevřeným prostorem se sloupořadím. V budově byly po stranách podlouhlé místnosti a v rozích další menší. Pompézní vchod do tělocvičny naproti chrámu Asklepia byl ve 2. stol. p.n.l. přeměněn na chrám bohyně Hygie (Zdraví) a uprostřed dvora bylo postaveno odeum. Jižně od tělocvičny byly lázně, které sloužily atletům a hotelovým hostům.
Stadion byl v provozu od 5.stol. p.n.l. Stadion měl délku 181 m a v klasickém období byl  rozdělen na 6 drah, zatímco v helénistickém na 9 drah. Na zdejším stadionu se každé 4 roky konaly slavnosti Asklepia a soutěže v atletice, hudbě a poezii.
Nalevo do nynějšího vchodu do svatyně stojí nejlépe dochované řecké divadlo s vynikající akustikou, kde se i dnes hrají starověké komedie a tragedie. Divadlo postavil architekt Polyklitos zhruba v roce 300 p.n.l.  Kapacita divadla byla 12.000 diváků.

Autor: Hana Anthi