25.8.1537 začal město Korfu na příkaz sultána Sulejmana I. velkolepého (1494-1566) obléhat admirál tureckého loďstva Barbarosa (1466-1546) v čele  vojska o síle 25.000 mužů.

Obránci města (celkem 3.000 mužů) se opevnili v pevnosti a bránili se až do 11.9.1537, kdy Turci  nečekaně zrušili obléhání a odjeli do Konstantinopole. Korfu sice dobyto nebylo, ale během obléhání Turci ostrov velmi zničili a odvlekli do otroctví 20.000 zajatců a bylo i mnoho mrtvých. Mezi odvlečenými byla také Kali Kuartanu, kterou si vzal za ženu syn Sulejmana, pozdější sultán Selim II. Po této katastrofě všichni obyvatelé, kteří mohli, odešli na západ. V roce 1571 paša Lutsali nejdřív dobyl Paxi, kde vraždil a pálil a potom se vylodil na Korfu na pobřeží od Lefkimi až po Ipsos s příkazem všechno živé zabít a spálit.  Při tomto masakru se obyvatelé z vesnic okolo Angelokastra stáhli do pevnosti a shazovali dolů na Turky velké kameny.
Po těchto dvou velkých útocích Turků počet obyvatel ostrova poklesl na méně než polovinu původního počtu. Na celém Korfu zůstalo zhruba 20.000 obyvatel. Tehdy Benátky rozhodly o přesunu řeckého obyvatelstva z jiných oblastí Řecka,  dobytých Turky, na Korfu. V polovině 16. stol. se obyvateléz Nafplia a Monemvasie  usídlili v oblasti Stratia (město), v Lefkimmi založili vesnici Anaplades a osídlili vylidněné východní pobřeží ostrova od Pyrgi až ke Kassiopi v čele s  náčelníkem Barbati. Jiná skupina utečenců z Peloponésu založila vesnici Moraitika a znovu postavila zničenou Korakianu. Okolo roku 1600 se počet obyvatel zvýšil na 50.000. Nejpočetnější skupina na Korfu přišla z Kréty (po 20ti leté benátsko - turecké válce byla Kréta Turky dobyta v roce 1697). Nejbohatší Kréťané se usadili přímo ve městě, velká skupina postavila zničené předměstí Garitsa, jiní založili vesnice Kritiká, Strondili, Mesonghi, Argirades, Agios Markos.
Při obsazení Korfu daly Benátky slib, že budou ostrov a jeho obyvatele ochraňovat. Po katastrofě v roce 1537 posílalo Korfu do Benátek neustále deputace se žádostí o pomoc a stavbu opevnění města. Protože si Benátky ostrov chtěly  udržet, začala se  od poloviny 16. stol. (1558)   uskutečňovat stavbaStaré pevnost i a o několik let později také stavba ochranných zdí okolo města. Ty začal od roku 1577 stavět vojenský architekt Vitelli - spolu s Novou pevností a menšími pevnostmi Avrami a  Sotiras. Opevnění doplňovala řada podzemních chodeb, které mezi sebou spojovaly všechny čtyři pevnosti.
Poslední velký útok Turci uskutečnili v roce 1716.   24.6.1716 se Turci  o síle 33.000 mužů vylodili v Gouvia. Dobyli obě menší městské pevnosti od vnitrozemí - Avrami, Sotiras a od moře útočili hlavně proti Nové pevnosti. Brzy dobyli její obranné valy.
Obranu města  Korfu vedl v čele5.000 vojáků - žoldnéřů a 3.000 Korfanů německý generál ve službách Benátek. Generál Schulenburg uzavřel Starou i Novou pevnost a k přesunu vojáků a zásobování používal podzemní chodby a tunely, které vedou z jedné pevnosti do druhé pod náměstím Spianada.  Po víc jak měsíc trvajícím obléhání zoufalí obyvatelé města navečer 10.8. 1716 vynesli z kostela ostatky patrona ostrova Korfu -sv. Spyridiona a prosili ho o pomoc a záchranu. Pomoc přišla. V noci z 10. na 11. srpna 1716 se strhla obrovská bouřka. Turci se domnívali, že  Korfanům přijely na pomoc očekávané posily, část lodí se v bouřce potopila a zbytek loďstva odjel.
Radost Korfanů neznala mezí.

Autor: Hana Anthi