Přibližně v roce 550 n.l.  bylo město na poloostrůvku Kanoni zničeno útokem Gotů.

Protože útoky a obléhání města v té době byly poměrně časté, obyvatelé města - aspoň ti, kteří přežili velký útok Gótů, se usnesli, že takhle to dál nejde a že nové město se  postaví na místě lépe chráněném. A které místo by bylo vhodnější než malý skalnatý poloostrůvek se dvěma  skalnatými vrcholy (51 a 65 m vysoké), ležícím nedaleko původního města na Kanoni? Poloostrůvek je dlouhý 600 m a široký 200 m a  pro větší bezpečnost obyvatel byly postaveny obranné zdi. Město postavené na tomto místě dostalo název Koryfo. Město se postupně rozrůstalo, nicméně pokusy o jeho dobytí byly časté. Přibližně v 10. stol. byla postavena pevnost na vzdálenějším a menším kopci, nazvaná Starý Hrad nebo Hrad moře. Ve 14. stol. za doby nadvlády Anjou byl postaven hrad na vyšším kopci blíž města a nazván Nový Hrad nebo Hrad vnitrozemí. V  roce 1386 se Korfu zmocnili Benátky. Jejich první obranné stavby začaly v roce 1402. Byly strženy staré pevnosti-věže a postaveny nové hradby, vybudován přístav (Mandraki) a prokopán příkop mezi pevností a městem. Ještě v 15. stol. se vojenská a politická správa města soustředila uprostřed „Staré pevnosti“, ale obchodní život naproti. Z roku 1499 máme informaci o počtu obyvatel ve městě. Uvnitř  hradu ve středověkém městě stálo 355 domů a žlilo zde cca 1.805 obyvatel. V „podhradí“ - na místě nynějšího náměstí Spianada stálo 3. 597 domů a 13.000 obyvatel. Celý ostrov měl 37.000 obyvatel.
V roce 1537 se Turci nečekaně vylodili na ostrově Korfu a podnikli první velký útok. Benátčané spolu se 2.000 Korfany čelili obrovské přesile 25.000 mužů pod vedením pověstného Barbarosy. Obránci uzavřeli brány Hradu  a přísně zakázali vstup neozbrojenému obyvatelstvu, ženám a dětem, aby neodčerpávali zásoby potravin - protože se nevědělo, jak dlouho bude obléhání trvat. Obyvatelé, kteří bydleli vně hradeb, se pomocí malých člunů pokoušeli dostat do pevnosti z druhé strany - od moře. Šplhali po skále nahoru v zoufalé snaze zachránit si životy před strašlivými Turky, ale Benátčani nikoho do hradu nepustili a shazovali bezbranné obyvatelstvo do moře. Situace pro obyvatele vně hradu byla víc než zoufalá. Benátčani totiž, aby dokázali udržet hrad, byli nuceni zbourat asi 3.000 domů, které stály vně hradu (na nynějším náměstí Spianada). Obyvatelé zůstali bez přístřeší a ocitli si vydáni napospas mezi oběma bojujícími vojsky.Toto obléhání trvalo 15 dní a mělo strašlivé následky. Turci tehdy zajali 22.000 obyvatel. Po tomto prvním útoku Turků byla rozhodně nutná stavba pevností a obranných hradeb. Benátčané vypsali nové daně a začalo se se stavbou pevností. Jako materiál ke stavbě byly použity kameny ze starověkého města a také z rozbořené pevnosti Kassiopi. Stavělo se bez použití malty.
Hned v roce 1537 se začalo se stavbou Staré pevnosti pod dohledem inženýra Michele Sanmichieli (po těžké nemoci stavbu dokončil jeho synovec Giangirolam Sanmichieli).
Nejprve byly postaveny dvě obranné bašty  Martinengo (vlevo) a Savorgnan (vpravo) a spojující hradba mezi nimi.
Byl rozšířen  kanál Contrafossa, zvětšeno náměstí před pevností (kvůli dobré obraně). Město s pevností spojoval zvedací most.  Původně nalevo blízko přístavu Mandraki.
Obranné zdi - hradby okolo Staré pevnosti byly postaveny ve třech liniích. Nejvyšší hradby opevňovaly  oba dva vrcholy a část mezi nimi, prostřední hradby obklopovaly větší část akropole (území mezi oběma vrcholy), opevnění Spianady a Hradu moře. Nejnižší opevnění je kolem výběžku Kaposidero.
Stará pevnost se stala správním, řídícím a vojenským centrem. Obchodní činnost se přenesla do podhradí.   
V roce 1588 byly postaveny obranné zdi okolo celého města a Nová pevnost. Nižší pevnost "Zvonice" hlídala vstup do vyšší pevnosti "Hnízdo krkavců". Na nejvyšším místě se nacházela bašta "Sedmi větrů". Nová pevnost byla zásobená vodou ze tří cisteren.
Poslední velký útok Turků Korfu zažilo v roce 1716.
Dva roky nato v noci z 21.na 22. listopadu r. 1718 byla zničena Akropol (Citadella),  území mezi oběma vrcholy, když uhodil  blesk  do skladů střeliva ve Staré pevnosti. O život přišlo cca 2.000 lidí. Výbuchem byly zničeny vojenské budovy a zařízení, budovy městské správy, soukromé domy, chrám sv. Arsenia, chrám sv. Petra a Pavla a galéry, které kotvily v přístavu Mandraki. Tato skutečnost se také  připisuje zásahu sv. Spyridiona, který se rozzlobil, protože kapitán Pisani chtěl do kostela sv. Spyridiona umístit katolický oltář.
V období nadvlády Angličanů byla ve Staré pevnosti postavena kasárna (budova z cihel), vojenská nemocnice (uprostřed na akropoli), budova z bílého kamene (1858) a chrám sv. Jiří.
Před odchodem Angličanů a připojení Korfu k Řecku evropské mocnosti (Anglie, Francie, Rusko, Rakousko, Prusko) požadovaly odzbrojení, předání a zničení pevností. Plánované zničení pevností vyvolalo velký odpor korfského lidu. Diplomatickým jednáním se nakonec zničení pevností „omezilo“ jenom na pevnost na ostrově Vidos, některé části Nové pevnosti a hradby okolo města.  21.5.1864 byla na akropoli Staré pevnosti  vztyčena řecká vlajka.
Stará pevnost  a město zažily ještě 2 bombardování. V roce 1923 pevnost bombardovala italská vojska. Záminkou byla vražda 2 italských zástupců na protější pevnině, kteří určovali hranice mezi Řeckem a Albánií.
V roce 1943 (13. až 15.9)  podnikli ničivý nálet Němci. Tehdy zahynulo mnoho obyvatel - především utečenci z Malé Asie, kteří se usídlili v Pevnosti.
Až do roku 1968   ve Staré pevnosti sídlil 10. pěší pluk.
Prohlídka pevnosti:
U vnější brány stála strážní budka a hlídka.
Přejdeme přes železný můstek (60 m) a vyjdeme do pevnosti mezi dvěma  baštami (Martinengo vlevo a Savorgnan vpravo). Procházíme nad kanálem (šíře 24 - 40 m šíře, 15 m hloubka).
Uvnitř bašt jsou obrovské klenuté místnosti a chodby postavené uprostřed silných zdí. Z poschodí do poschodí se dá jít po schodištích, kanony se dopravovaly po chodbách , které se svažovaly. Z těchto bašt se dá vyjít jak do suchého příkopu, tak tudy také vede úniková cesta k moři.
Na různých místech Staré pevnosti jsou umístěné symboly Benátek - okřídlený lev sv. Marka a erby významných osobností Benátek.
Oficiální vstup do pevnosti tvořila brána za můstkem. Nahoře po obou stranách jsou vidět otvory, kudy vedly řetězy zvedacího mostu.
Nad branou je erb s řeckou korunou, symbol, který nahradil původního benátského lva. Brána se uzavírala velkými dřevěnými dveřmi. Každodenně byla otevřena jen malá dvířka nalevo. Obě dvě místnosti za vstupní halou nalevo a napravo se používaly jako sklady zbraní.
Když projdeme, ocitneme se u druhého - suchého příkopu. Přes příkop původně vedl dřevěný most, který Benátčané nahradili kamenným. U mostu stál katolický kostel, zasvěcený Madoně del Carmine, ve kterém trávili posledních 24 hodin svého života odsouzenci k smrti.
Po obou stranách uvidíme bašty Savorgnan a Mantinengo. Uvnitř bašt, které vyúsťují do moře, jsou obrovské klenuté místnosti a chodby postavené uprostřed silných zdí. Z poschodí do poschodí se dá jít po schodištích, kanony se dopravovaly po chodbách, které se svažovaly. Z bašt se dá vyjít jak do suchého příkopu, tak k moři.
Na konci mostu přes suchý příkop  stojí kasárna pěšího pluku, která postavili Angličané.  Kasárna byla postavená z neomítnutých cihel. V prvním patře pokud se postavíme na začátek budovy, uvidíme až na její konec. Zdi s oblouky rozdělují budovu příčně.
Původně na tomto místě stála dvoupatrová budova - zbrojnice. V přízemí byl velký sklad munice (střeliva) a zařízení zbrojovky  a v prvním patře byl sklad zbraní, kam se vešlo 10.000 pušek.
Ke konci období benátské nadvlády byla místnost přeměněna na  divadlo. Průčelí budovy zdobilo sloupořadí a velké hodiny.
Když zatočíme doprava, ocitneme se v jižní části Pevnosti (zvané Versiada). Tady je velká podzemní cisterna (nádrž) pevnosti (objem 17.000 kubických nohou).
Napravo jsou vojenské pekárny.
Před námi je kostel sv. Jiří, postavený v dorském stylu. Kostel sloužil anglikánské církvi. po připojení Korfu k Řecku byl kostel přeměněn na ortodoxní kostel (vyzdoben starým templem sv. Spyridiona). Na tomhle místě se v létě konají koncerty. Odtud je krásný výhled na záliv Garitsa.
Za kostelem sv. Jiří a skladem munice vede cesta k hlavnímu vchodu k Akropoli (Citadela).
Tady také stál 3 poschoďový palác benátského starosty. Před budovou paláce byla velká mramorová veranda, na kterou vedlo vnější kamenné schodiště.
Tato budova byla zničena bombardováním v roce 1943.
Za  místem, kde stál palác, se na vyvýšeném místě dochovala benátská studna.
Na studně jsou vidět erby Erizzo,  Balbi a benátský lev.
Na pravé straně cesty, která vede nahoru k hlavnímu vchodu k Akropoli, který byl  chráněný malou baštou  s děly (Campana) se dochovalo částečně obydlí tajemníka - písaře starosty, se strašlivým vězením v přízemí a trojitou řadou železných mříží.
Pokračujeme dál směrem k Akropoli, nalevo uvidíme  malé schodiště, které vede ke zvonici (s hodinami), jež se zachovala z jednoho z mnoha kostelů. Na tomto místě je také cisterna na vodu.
Kamenný lev sv. Marka je jak nad vchodem do akropole, tak nad východem z opevnění Campana, které se nachází na levé straně  sloupořadí a kde vede dlážděná cesta k místu, kde se dřív nacházela kasárna (Pasqualino)  pro 1.200 mužů.
když projdeme vchodem - tunelem - ocitneme se na místě, kde se rozkládala stará akropole (Citadella) - mezi Starým a Novým hradem. Tady se nacházely sklady střeliva, nádrže na vodu, sklady zbraní - ale také řada soukromých domů a mnoho kostelů - pravoslavných i katolických (chrám sv. Arsenia, apoštolů Petra a Pavla, sv. Jana Křtitele, Panny Marie  a jiné).
Na místě, kde nyní stojí anglická vojenská nemocnice, stála katolická katedrála. Později byl kostel postaven na jiném místě, aby se omezil vstup do pevnosti a kromě věřících dovnitř nechodili i špioni. 
Napravo od cesty, která vede okolo úpatí Hradu postaveném na prvním skalnatém vrcholu je další budova věznice (1786). První patro bylo přistaveno v období nadvlády Angličanů.
Vedle schodiště, které vede na severozápadní straně budovy je vidět zajímavý systém kanalizace - odvádění dešťové vody, která stékala po skále. Zachovalo se na několika místech Staré pevnosti.
Na začátku schodiště, které vede k vrcholu (zespoda celkem 100 schodů) Hradu vnitrozemí vede tunel ke 4 střílnám, které míří na město (období nadvlády Angličanů). Zeshora je překrásný výhled na město, ostrůvek Vidos, pobřeží pevninského Řecka i Albánie. Nahoře je bunkr, maják a železný kříž.
Naproti vidíme Hrad moře a v jeho blízkosti cihlovou budovu, kterou postavili Angličané v roce 1836 jako vojenskou nemocnici.
Odtud úzká pěšina vede ke vchodu do tunelu s 71 schody, který nás dovede ke druhému vrcholu Staré pevnosti - "Hradu moře". Odtud můžeme navštívit "Kaposidero". Cesta začíná vzadu za vojenskou nemocnicí a vede kolem zbytků skladů střeliva a jiných budov.
Podle lidového podání jedna zlá čarodějnice, která proklela ostrov a způsobila tak smrt mnoha obyvatel, byla na tomto místě vyhnána z ostrova patronem svatým Spyridionem a jak se snažila zachytit, zanechala na skále stopy svých nehtů - které jsou na skále zřetelně vidět jako hluboké vrásnění, jež způsobila při svém pádu do moře.
Jedna stará dlážděná cesta (na jejím okraji je vidět kanálek na dešťovou vodu) vede k Mandraki, odkud začínají zdi opevnění Kaposidera.
Nalevo a napravo východu u přístavu Mandraki existovaly sklady zásobování námořnictva.
Mandraki bylo uměle vytvořené přístaviště, kam se vešlo 10 galér o nosnosti 500 tun a další menší lodě.
Tady na pobřeží v období nadvlády Benátek byly sklady a taverny. Bylo tady tak živo, jako v každém jiném přístavu.
Na začátku našeho století se tohle přístaviště stalo přístavištěm aristokratů. Angličtí lordové tady kotvili svoje jachty, když sem přijížděli pořádat hony v protějším pevninském Řecku. 

Autor a foto: Hana Anthi