V roce 734 p.n.l. ostrov osídlili obyvatelé Korintu. Skupina politických utečenců pod vedením Chersikrata vyhnala původní obyvatelstvo

a založila v oblasti poloostrůvku Kanoni svoji novou kolonii. Kolonie se rozkládala mezi dvěma starověkými přístavy, Yllaiským na západě a přístavem Alkinoa na severovýchodě. Ze tří stran bylo město obehnáno obrannou zdí. Korinťané na ostrov přinesli svoje zvyky a uctívání božstva. Zpočátku byl státní útvar oligarchický (vládla menšina boháčů) v čele s Chersikratem.
Kerkyra se brzy stala bohatou obchodní kolonií s vlastním loďstvem a soutěžila se svojí metropolí v obchodě a kolonizační činnosti. Rivalita mezi Kerkyrou a Korintem vedla k mnoha roztržkám mezi oběma státy až nakonec vyústila  k "nejstarší mezi Řeky "námořní bitvě v roce 664p.n.l., ve které Kerkyřané zvítězili. Tomu, že se obyvatelé Kerkyry už 70 let po zřízení kolonie bouřili proti své metropoli, napomáhala geografická poloha ostrova. Neexistují údaje, aby se správně objasnilo, co se stalo. Jisté je, že po této roztržce si chtěl Korint zajistit obchodní cesty na západ pro sebe, a proto zakládal další kolonie – například na Levkadě (Anatorio, Amvrakia). Obyvatelé Kerkyry spolu s některými vystěhovalci z Korintu na to reagovali tak, žev roce 627 p.n.l. také založili kolonii – osadu Epidamnus – Dyrachio (dnešní Drač) na protější pevnině (území nynější Albánie) a usmrtili korintského vládce na Korfu Lykothrona, syna korintského tyrana Periandra. Periandros, aby pomstil smrt svého syna,nechal usmrtit vrahy a jejich potomky vyslal do vyhnanství. Na Korfu dosadil svého synovce Psammeticha. Nezávislost a samostatnost ostrov získal až po smrti Periandra.

Následovalo období rozvoje (celé 6. stol. p.n.l), jak o tom svědčí i archeologické nálezy - pomník Menekratův, chrámyzasvěcené bohyně Héře a Artemis. Rozvíjel se obchod, především s protějším pevninským Řeckem, Itálií a Sicilií a budovalo se silné loďstvo (Thukydidés uvádí 110 triér). Na stavbu lodí obyvatelé ostrova potřebovali dřevo, které, jak se  archeologové  domnívají,  těžili na   protější pevnině, kde také obdělávali půdu. Kerkyraochraňovalaobchodní cesty v Jadranském moři před piráty a v kerkyrských přístavech se zásobovalyobchodní lodě.  Kerkyra ze všeho měla obrovské zisky. Vytvořila se bohatá třída obyvatel.V tomto období Kerkyra věnovala významné dary  do známých řeckých starověkých míst, a to sochy bronzových býků do Olympie a do věštírny v Delfách.
Ke konci archaického období se mimo město začaly budovat zemědělské osady, především na severním a severovýchodním pobřeží (nynejší Karousades, Acharavi, Almyros, Roda).  Usuzuje se, že začátkem 5. stol. p.n.l na ostrově žilo cca 30 - 40.000 obyvatel.   

Roztržka mezi Korintem a Kerkyrou o kolonii Epidamnus se stala jednou ze záminek Peloponéské války (431-404 p.n.l.). V této době se na Kerkyře také změnilo státní zřízení, stalo se demokratické, což vyvolalo odpor oligarchie a na Kerkyře se rozpoutala tvrdá občanská válka (demokraté proti oligarchii). V roce 415 p.n.l. Kerkyra pomohla Athénám 15 loďmi  při tažení proti Sicilii.  Po porážce Athén v Peloponéské válce Kerkyra připadla Spartě.

4. stol. p.n.l. se na Kerkyře vyznačovalo vzájemným bojem Sparty a Athén o spojenectví s Kerkyrou. Když bylo založeno 2. athénské spojenectví (378 p.n.l.), chtěli Athéňané v západním Řecku získat spojence, obvzlášť strategicky výhodně položený ostrov a pořád ještě významnou námořní velmoc – Kerkyru(Kerkyra nyní vlastní 80 lodí). Athéňané proto  na Kerkyru poslali s 60 loďmi svého vojevůdce Timothea. Ten ostrov obsadil. Také Lakedaimonští poslali svoje vojsko s admirálem Nikolochasem. V námořní bitvě u Alyzie (375 p.n.l.) byl Nikolochas poražen. Spartský admirál se potom pokoušel s Kerkyřany neúspěšně vyjednávat. Nově vyslaný admirálMnasippos  s 60ti loďmi a vojskem o síle 1.500 mužů obléhal město Kerkyra několik měsíců (373-372 p.n.l.). Athéňané poslali na pomoc vojsko a loďstvo, a tak byli nakonec Sparťané poraženi a Athény ovládly celé Jonské moře.  
V roce 361 p.n.l. na ostrově propukla občanská válkaa po společné dohodě oligarchie a demokracie Kerkyra vystoupila z 2.athénského spolku. Později ale Kerkyra opět uzavřela spojenectví s Athénami proti makedonskému králi Filipovi II. Kerkyra se dokonce po boku Athén zúčastnilabitvy u Chaironie (338 p.n.l.). V této bitvě Filip II.  zvítězil a v Řeckunastalo období makedonské nadvlády.
Na přelomu let 303-302 p.n.l. Kerkyru dobyl spartský král Kleonymos, ale ostrovu přispěchal na pomoc syrakuský král Agathokles, který ostrov osvobodil.  Agathokles dal ostrov v roce 331 p.n.l. věnem své dceři Lanasse. Když se Lanassa a  král Pyrrhosrozvedli (důvodem rozvodu byly nevěry Pyrrhose s barbarskými ženami), dostal Kerkyru věnem další manžel Lanassy Dimitrios Dobyvatel (290 p.n.l.).

autor a foto: Hana Anthi