|
 Podle Londýnské smlouvy z 26.4.1914 byla řeckým ostrovům v I. světové válce zabezpečena neutralita.
V prosinci 1915 ale velmoci tuto smlouvu porušily, když povolily poraženým srbským vojskům transport na území Korfu. Současně se na Korfu vylodilo 5.000 francouzských vojáků a skupina italských vojáků, kteří na ostrově zůstali až do října 1919. Spojenecká vojska Anglie, Francie a Itálie tak ostrov za I. sv. války používala jako vojenskou základnu.
V lednu 1916 se Korfu stalo sídlem srbské vlády v čele s následníkem trůnu Alexandrem. Srbská vláda byla umístěna v hotelu "Krásné Benátky" a parlamentu byla k dispozici budova divadla, kde byla také podepsána deklarace o nezávislosti nové Jugoslávie. Srbům byl propůjčen kostel sv. Nikolaje (stařešinů), kde mše sloužili srbští popové v srbském jazyce. Srbové také na Korfu vydávali svoje noviny - speciální tiskárnu pro jejich jazyk jim zabezpečila Francie. Po porážce Srbska a rozhodnutí spojenců udržet balkánskou linii koncem roku 1916, byl i zbytek srbského vojska (cca 150.000 mužů) přesunut na Korfu. Oslabené a podvyživené vojáky ale zkosila epidemie cholery, a tak byly tisíce mrtvých srbských vojáků na Korfu pohřbeny. Památník obětem srbských vojáků byl postaven na ostrůvku Vidos.Ve městě Korfu je Srbské muzeum.
V roce 1923 byla dohodou v Lozani připojena k Albánii řecká oblast severního Epiru. Při určování hranice mezi Řeckem a Albánií byl zavražděn italský generál Tellini, který na určení hranice dohlížel. Jako odvetu Mussollini 31.8.1923 bombardoval Korfu. Po intervenci Anglie a Francie Mussolini útoky proti Korfu zastavil a Řecko se zavázalo zaplatit peněžní pokutu.
Autor: Hana Anthi |
