V roce 450  ostrov Korfu ohrožovali Vandalové a o 100 let později ho dobyli Gótové pod vedením Totily.

Od 6. stol. začali obyvatelé města postupně opouštět poloostrov Kanoni a stavět nové město mezi dvěma vrcholy poloostrova, kde nyní stojí Stará pevnost. Až do 10. - 11. stol. nevíme mnoho o životě obyvatel na Korfu. Město se každopádně rozrůstalo a současně  byly časté pokusy o dobytí ostrova. Víme  také, že v byzantském období obyvatelé Korfu platili těžké daně, aniž jim byla poskytována náležitá ochrana císařem před častými a ničivými útoky Saracénů v 7.-11. stol. a Normanů koncem 11. stol. Kromě toho byli obyvatelé Korfu nuceni sloužit ve vojsku a následovat byzantského císaře v nejrůznějších válkách. Církevně bylo Korfu podřízené až do 8. stol. papeži. V 10. stol. se korfské arcibiskupství stalo metropolitním a prvním metropolitou byl zvolen Arsenios (876-953).
V roce 1081 Korfu dobyli Normané s Robertem Guiscardem. V době nepřítomnosti Guiscarda se obyvatelstvo vzbouřilo, postavilo proti Normanům  a toho využil byzantský panovník Alexios I.Komnynos a za pomoci benátské flotily v roce 1084 Korfu obsadil  a opět ostrov připojil k říši. Tehdy Alexios I. Komnynos Benátkám přiznal obchodní privilegie. Pokračující  boj Byzance a Normanů o Korfu  skončil vítězstvím Normanů v roce 1087. Neví se přesně, kdy se Korfu po roce 1087 opět stalo součástí byzantské říše, jisté je, že v roce 1148 ostrov dobyl synovec Roberta Rogiros (sicilský král Roger II.). Normané se opevnili na poloostrově nynější Staré pevnosti  a 1 rok odolávali obléhání byzantských vojsk. Nakonec podlehli.
Mezníkem v historii Korfu (i celé byzantské říše) byl rok 1203, kdy se na ostrově zastavila vojska křižáků  4. křížové výpravy.  Moře tehdy  bylo plné benátských korábů. V roce 1204 křižáci dobyli pohádkově  bohaté hlavní město byzantské říše Konstantinopol  a  rozdělili si byzantskou říši. Benátkám kromě jiného připadl ostrov Korfu. Ostrov byl rozdělen na 10 lén, která byla propůjčena benátským šlechticům a jejich potomkům se závazkem platit daně a držet malou armádu. Toto první benátské panství na Korfu ale bylo krátké. Hned téhož roku Korfu dobyl kursár Vetrano z Janova, ale nebyl na ostrově ve velké oblibě, a tak byl zadržen a oběšen.
V roce 1214 Korfu připadlo  Despotátu Epiru, což znamenalo začátek lepších časů pro obyvatele ostrova. Byly sníženy daně a zvláštní pozornost věnována církvi, opevnění  a obraně. Na západní straně ostrova nad Paleokastritsou byla postavena na ochranu před janovskými piráty pevnost Angelokastro. Také toto období bylo však krátké.  Z politických důvodů dal  v roce 1266  despota   Michail II. ostrov Korfu  věnem své dceři Heleně při sňatku s Manfredem, králem Sicilie.  Manfred byl ale poražen a zabit hned první rok manželství v bitvě u Beneventa  Karlem Anjou, a tak se panství Manfreda zmocnil vítěz bitvy - Karel I. Anjou, nyní král Neapole a Sicílie. Přibližně 100 let trvala na Korfu nadvláda rodu Anjou.

Autor: Hana Anthi