Ve 3. stol. p.n.l. Kerkyra trpěla častými útoky pirátských kmenů. Illyrům nakonec v roce 229 p.n.l. podlehla.

Ostrov byl ekonomicky a politicky slabý. V témže roce  229 p.n.l. přijali Kerkyřané jako své osvoboditele Římany, čímž si zajistili mnoho výhod. Město - stát Kerkyra zůstalo i v období římské nadvlády svobodné s vlastními zákony, vlastní vládou a možností razit mince. Za tyto výhody byla Kerkyra povinna podstoupit Římanům své přístavy a loďstvo. Protože ostrov byl první zastávkou na cestě z Itálie na Východ, používal se jako válečný přístav a vždycky tady sídlila římská posádka. Na ostrov přijížděly římské legie, které zastávku na ostrově používaly k odpočinku a zásobování při cestě směrem na východ. Ostrov byl také místem odpočinku římské aristokracie.
Velkou zkouškou pro Kerkyru byl střet Oktaviana s Antoniem. Kerkyřané podporovali Antonia, což se jim stalo osudným. Po jeho porážce u Aktia v roce 31 p.n.l. vítězný Oktavianus přitáhl se svým loďstvem k ostrovu, zničil téměř celé město a za odplatu dal usmrtit všechny jinochy, z mužů udělal otroky - veslaře na svých lodích a odebral ostrovu jeho nezávislost.
V době vlády Tiberia a Klaudia na Kerkyře šířili křesťanství apoštolové svatý Jason a svatý Sosipatros, žáci apoštola Pavla. Jason se narodil v Soluni, byl metropolitou Tarsu a Sosipatros pocházel z Achaje, byl biskupem Ikoniu. Oba dva přišli na Korfu a vně městských zdí postavili kostel sv. Stefana, kde hlásali nové náboženství. Byli pronásledováni, uvrženi do vězení a Sosipatros zemřel jako mučedník.
Jako mučednice zemřela také dcera římského místního vládce Kerkilina. Mladá Kerkyra vyznávala nové náboženství - křesťanství, a za to ji nechal její vlastní otec pronásledovat a umučit. Přestože křesťané byli tvrdě pronásledováni, jejich počet neustále stoupal. V prvních třech stoletích byly na Korfu postaveny tři kostely, které sloužily novému náboženství - jeden z nich stál na místě dnešního chrámu sv. Jasona a Sosipatra. Z římských osobností Kerkyru navštívili císař Nero, který přednášel své ódy v Kassiopi před Diovým oltářem. Dále Kerkyru navštívil řečník Cicero, císaři Vespasianos, Antonios Pios a Septimios Seviros.
Po smrti Velkého Thedosiana a rozdělení římské říše Kerkyra připadla jako součást Illyrie k Východní římské říši, kde poněkud později vznikla Byzantská říše. Církevně ale byla Kerkyra podřízena až do 8. stol. papeži.

Autor a foto: Hana Anthi